Většina národů vraždu¹ od nejranějších dob až do
dneška zakazovala a těžce ji trestala.
Kdysi byla věta: „Nezavraždíš“ rozšířena na: „Nezabiješ,“ pozdějším překladem se však zjistilo, že bylo psáno:
„Nezavraždíš.“

Mezi pojmy „zabít“ a „zavraždit“ je značný rozdíl. Zákaz každého zabití by vylučoval sebeobranu; nejspíš by potom bylo protiprávní zneškodnit jedovatého hada, který se chystá uštknout dítě; národ by držel zeleninovou dietu. Jsem si jistý, že vidíte mnoho příkladů obtíží, které by vznikly z všeobecného zákazu každého zabití.

„Vražda“ je něco docela jiného. Podle definice to znamená „nezákonné zabití člověka (nebo více lidí), obzvláště úkladné“. Je jasné, že vražda je v tomto období nebezpečných zbraní až příliš jednoduchá. Člověk by nemohl existovat ve společnosti, ve které by byli on sám i jeho rodina nebo přátelé vydáni na milost těm, kteří bez nejmenšího soucitu připraví člověka o život.

Právem stojí ochrana společnosti před vraždou a její potrestání na prvním místě.

Hloupí, zlí a šílení lidé zkoušejí řešit své skutečné nebo vymyšlené problémy vraždou. A je známo, že vraždí zcela bezdůvodně.

Postavte se za jakýkoli prokázaně účinný program, který tuto hrozbu Lidstva zvládá, a aktivně ho podporujte. Může na tom záviset vaše vlastní přežití.