18.

RESPEKTUJTE NÁBOŽENSKÁ
PŘESVĚDČENÍ DRUHÝCH.

Na základě tolerance se dají vystavět dobré lidské vztahy. Když člověk vidí masakry a utrpení, způsobené náboženskou netolerancí, které se táhnou celými dějinami lidstva až do dneška, pochopí, že netolerance je k přežití velice nepřátelská. Náboženská tolerance neznamená, že člověk nemůže vyjádřit svou vlastní víru. Znamená to, že pokus podkopávat či napadat náboženská vyznání a přesvědčení druhých vedl vždy a rychle k těžkostem. Od doby starověkého Řecka se filozofové mezi sebou hádali o povaze Boha, Člověka a vesmíru. Názory autorit přicházejí a odcházejí: v současnosti jsou velkou módou filozofie „mechanizmu“1 a „materializmu“2 – které existovaly již ve starém Egyptě a Řecku: snaží se prosazovat, že všechno je hmota, a přehlížejí přitom, že a ̇ už jsou jejich vysvětlení evoluce jakkoli úhledná, stále nevylučují existenci dalších faktorů, které by mohly hrát nějakou roli a které by takové věci, jako je evoluce, mohly jen využívat. Právě dnes jsou „oficiálními“ filozofiemi a vyučují se dokonce na školách. Mají vlastní fanatiky, kteří napadají přesvědčení a náboženství druhých. Výsledkem může být netolerance a hádky. Jelikož se nejskvělejší hlavy od 5. století př. n. l. nebo ještě dříve nikdy nemohly sjednotit v otázce náboženství a antináboženství, je to bitevní pole člověka, od kterého je lépe zůstat dále. Ze všech těchto bojů vzešla jedna chytrá zásada: právo mít svou vlastní víru. „Víra“ a „přesvědčení“ nepodléhají nutně logice – ani je není možno prohlásit za nelogické. Mohou to být zcela odlišné věci. Nejjistější radou v této oblasti je ta, která jednoduše zdůrazňuje právo rozhodnout se svobodně pro víru. Každý může svobodně sdělovat svá vlastní přesvědčení druhým a ti je mohou akceptovat. Člověk riskuje, když se pokouší napadat víru druhých, riskuje ještě více, když napadá druhé kvůli jejich náboženskému přesvědčení a pokouší se jim škodit. Od nejranějších počátků svého druhu nalézal Člověk ve svém náboženství mnoho útěchy a radosti. Dokonce i „mechanisté“ a „materialisté“ dneška, když rozšiřují svá dogmata, vyvolávají silný dojem kazatelů minulosti. Lidé bez víry jsou docela politováníhodní. Je jim možné dát něco, v co mohou věřit. Ale když mají náboženské přesvědčení, respektujte je.

Na cestě ke štěstí může dojít k rozepřím, když nejsou respektována náboženská přesvědčení druhých.

1. mechanizmus: hledisko, že celý život je jen hmota v pohybu a lze jej vysvětlit výhradně fyzikálními zákony. Tuto teorii vyjádřili Leukippos a Démokritos (460 – 370 př. n. l.), kteří ho asi převzali z egyptské mytologie. Vyznavači této filozofie cítili, že musí přehlížet náboženství, protože jej nemohou zredukovat do matematiky. Byli napadáni náboženskými zájmy a sami pak napadali náboženství. Robert Boyle (1627 – 1691), který na poli fyziky formuloval Boylův zákon, to vyvrátil vyzdvižením otázky, zda příroda může či nemůže naplánovat takovou věc, jako je hmota v pohybu.
2. materializmus: jakákoli skupina metafyzických teorií, podle nichž se vesmír skládá z pevných, velmi velkých nebo velmi malých předmětů, jako jsou kameny. Tyto teorie usilují o oddiskutování takových věcí, jako je mysl, tvrzením, že je lze zredukovat na fyzikální předměty nebo jejich pohyby. Materializmus je velmi starodávná myšlenka. Existují i jiné myšlenky. 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.