5.
CTĚTE1 SVÉ RODIČE A POMÁHEJTE JIM.
Z pohledu dítěte je někdy těžké pochopit rodiče.
Existují generační rozdíly. Ale to není skutečnou překážkou. Je-li člověk slabý, je pro něj pokušením uchýlit se k úskokům a lžím: a tím vystaví zeď.
Děti mohou urovnat své názorové rozdíly s rodiči. Dříve, než jeden na druhého začne křičet, je možné alespoň zkusit si o tom v klidu popovídat. Je-li dítě upřímné a čestné, nepochybně to najde odezvu. Často je možné dojít ke kompromisu2 , kdy už se obě strany chápou a mohou se shodnout. Není vždycky lehké s druhými vyjít, ale člověk by se o to měl pokusit.
Člověk by neměl přehlížet fakt, že jednání rodičů je téměř vždycky vedeno velmi silným přáním dělat to, co pro své dítě považují za nejlepší.
Děti jsou svým rodičům zavázány za to, že je vychovali, pokud to udělali. Mnozí rodiče jsou natolik nezávislí, že za to nic nechtějí. Často ale přeci přijde doba, kdy je řada na mladší generaci, aby se o ně postarala.
Přese všechno člověk nesmí zapomenout, že to jsou jediní rodiče, které má. A jako takové by je měl, až se děje co se děje, ctít a pomáhat jim.
Cesta ke štěstí zahrnuje dobré vztahy s rodiči nebo s těmi, kteří nás vychovali.
1. ctít: chovat k někomu nebo něčemu respekt, jednat s někým s vážností a zdvořilostí.
2. kompromis: urovnání neshod, kdy každá strana v nějakém bodě ustoupí a vytrvá v jiných a tím dosáhnou oboustranné dohody.
