Když někdo nerespektuje vlastnictví věcí, jeho vlastní jmění a majetek jsou ohroženy.

Když někdo z nějakého důvodu není schopen získat majetek čestně, může se chovat, jako by stejně nikdo nic nevlastnil. Ale nezkoušejte ukrást jeho boty!

Zloděj vnáší do okolí záhady: co se stalo s tímhle, co se stalo s tamtím? Potíže, které zloděj způsobil, jsou mnohem větší než cena ukradených věcí.
Obklopeni reklamou na žádoucí věci, rozerváni neschopností udělat něco, co by bylo dostatečně cenné, aby tím získali nějaký majetek, nebo jednoduše hnáni nějakým impulzem, věří lidé, kteří kradou, že tím získali hodně za málo. Ale právě v tom je ta potíž: cena. Skutečná cena, kterou zloději zaplatili, je nesmírně vysoká. Největší zloději v dějinách zaplatili za svůj lup tím, že strávili život v bídných skrýších a vězeních – okamžiky „dobrého života“ byly velmi řídké. Žádné, sebevětší množství ukradených cenných věcí se v poměru k tak strašnému osudu nevyplatí.

Ukradené věci obrovsky klesají v ceně: musí být skrývány a jsou stálým ohrožením svobody.

Dokonce i v komunistických zemích se zloději zavírají do vězení.

Ten, kdo krade, v podstatě přiznává, že není schopen zvládnout to čestně, nebo že má rys duševní choroby. Zeptejte se zloděje, co z toho se ho týká: je to buď to první, nebo to druhé.