12.
OCHRAŇUJTE1 A ZLEPŠUJTE SVÉ PROSTŘEDÍ.
12-1. Dbejte o svůj zevnějšek.
Mnohé lidi – kteří se na sebe nemusí celý den koukat – někdy ani nenapadne, že tvoří část scenérie a vzhledu ostatních. A někteří si neuvědomují, že je ostatní posuzují podle jejich vnějšího vzhledu.
Šaty mohou být drahé – mýdlo a jiné toaletní potřeby se ale dají získat lehce. Někdy je těžké oprášit tu správnou techniku, ale dá se vyvinout.
V některých společnostech, které tíhnou k barbarství nebo úpadku, může být dokonce moderní být veřejnou urážkou pro oko. Ve skutečnosti je to ale známka nedostatečné sebeúcty.
Když člověk pracuje nebo sportuje, může se značně ušpinit. To ale nevylučuje, aby se potom umyl. A například v Evropě a v Anglii si někteří dělníci udržují styl i během práce. I někteří špičkoví sportovci vypadají dobře, i když jsou úplně zpocení.
Prostředí zaneřáděné lidmi, kteří o sebe nedbají, může mít skrytý, depresivní vliv na vaši vlastní morálku2.
Povzbuďte lidi ve svém okolí, aby dobře vypadali, tím, že jim složíte poklonu, když budou vypadat pěkně, nebo jim dokonce jemně pomůžete s jejich problémy, když dobře nevypadají. To může posílit jejich sebeúctu a také morálku.
12-2. Dbejte o své vlastní okolí.
Když druzí neudržují své věci a okolí v pořádku, může to ovlivnit i vaše vlastní věci a okolí.
Když se zdá, že lidé nedokáží udržovat své věci a své okolí v pořádku, je to znakem toho, že se tam necítí doma a nepovažují své věci skutečně za své vlastnictví. Věci, které jim někdo „daroval“ v dětství, byly spojeny s příliš mnoha podmínkami a napomenutími nebo jim je sourozenci či rodiče zase vzali. A možná, že tito lidé měli pocit, že nejsou vítáni.
Na věcech, které vlastní, na jejich místnostech, na jejich pracovištích, na jejich dopravních prostředcích je vidět, že nikomu skutečně nepatří. Může to být ještě horší – někdy je možné sledovat dokonce jakousi zuřivost obracející se proti majetku – vandalizmus3 je toho projevem. Dům nebo auto, které „nikomu nepatří“, jsou brzy zničeny.
Ten, kdo staví a zkouší udržovat v pořádku sociální byty, je často ohromen, jak rychle mohou zpustnout. Podle definice toho chudí vlastní málo nebo vůbec nic. Jsou tísněni z mnoha stran, až nakonec získají pocit, že nikam nepatří.
Ale ať už je člověk chudý nebo bohatý a jakékoli má důvody, lidé, kteří nepečují o své vlastnictví a prostředí, mohou dělat nepořádek těm kolem sebe. Jsem si jistý, že vás k tomu napadají příklady.
Zeptejte se takových lidí, co jim v životě skutečně patří a zda oni skutečně patří tam, kde jsou, a dostanete některé překvapující odpovědi. A také těmto lidem hodně pomůžete.
Schopnost mít dobře uspořádané vlastnictví a okolí se dá naučit. Pro některé lidi může být novinkou, že by se předmět, který člověk vzal a použil, měl vrátit na původní místo, aby ho opět našel. Někteří stráví polovinu času jen tím, že hledají různé věci. Strávit trochu času na organizaci kvůli zrychlení práce se může vyplatit a není to, jak si někteří myslí, ztráta času.
Abyste ochránili své vlastnictví a okolí, přiveďte ostatní k tomu, že se budou starat o to své.
12-3. Pomáhejte pečovat o Zemi.
Myšlenka, že člověk je spoluvlastníkem Země a že by mohl a měl pomáhat se o ni starat, se může zdát obrovská a některým zcela nereálná. Ale v naší době může mít dopad na události mezi vašimi čtyřmi stěnami i to, co se stane i tak daleko, jako na druhé straně zeměkoule.
Poslední objevy kosmických sond, které byly vyslány k Venuši, ukázaly, že náš vlastní svět by mohl být tak poničen, že už by na něm nemohl existovat život. A možná by se to mohlo stát ještě v naší době.
Pokácejme příliš mnoho lesů, zašpiňme příliš mnoho řek a moří, naplňme atmosféru škodlivinami – a náš osud je zpečetěn. Povrch se může rozpálit na grilovací teplotu a déš ̇ změnit v kyselinu sírovou. Všechno živé by mohlo vymřít.
Možná se ptáte: „I kdyby to byla pravda, co bych s tím já mohl udělat?“ Třeba by stačilo jen svraštit čelo, když lidé dělají něco, co přispívá ke zničení Země, a člověk už by s tím něco udělal. I kdyby byl jen toho názoru, že není dobré zničit Zemi, a tento názor by vyjádřil, už by něco udělal.
Péče o Zemi začíná na vlastním dvorku. Pokračuje na cestě do školy nebo práce. Zahrnuje místa pro piknik či místa, kde lidé tráví prázdniny. Odpad, který znečiš ̇uje okolí a vodní zdroje, suché křoví, které vytváří nebezpečí ohně, to všechno jsou věci, ke kterým člověk nemusí přispívat a proti kterým je možné ve chvílích volna něco podniknout. Zasadit strom se člověku může zdát trochu málo, ale je to přeci jen něco.
V některých zemích staří a nezaměstnaní jen neposedávají a nechátrají. Udržují v pořádku zahrady, parky a lesy, sbírají odpadky a přinášejí světu více krásy. Prostředky, abychom se o tuto planetu mohli postarat, nechybějí. Ale neberou se většinou v úvahu. Stojí za zmínku, že Civilian Conservation Corps (Občanské sbory ochrany přírody), které byly zorganizovány ve 30. letech v USA, aby využily pracovní sílu nezaměstnaných důstojníků a mladých lidí, byly jedním z mála, ne-li jediným projektem v době hospodářské krize, který pro stát získal mnohem více prostředků, než kolik bylo vydáno. Velké oblasti byly znovu zalesněny a dělaly se jiné hodnotné věci, aby bylo postaráno o americkou část Země. Stojí také za zmínku, že Civilian Conservation Corps už neexistují. Je ale možné se alespoň připojit k názoru těch, kteří pokládají takovéto projekty za dobré, a je možno podporovat tvůrce veřejného mínění a organizace, které se zabývají prací na životním prostředí.
Technologie nechybí. Ale technologie a její použití stojí peníze. Peníze jsou, když se dodržují rozumné hospodářské směrnice, které každého netrestají. Takové směrnice existují.
Člověk může udělat hodně pro to, aby pomohl postarat se o Zemi. Začíná to myšlenkou, že by měl, pak to pokračuje tím, že navrhne ostatním, že by měli i oni.
Člověk dosáhl potenciální schopnosti Zemi zničit. Musí být postrčen dále ke schopnosti a činům pro její záchranu.
Konec konců – Země je to, na čem stojíme.
Když druzí nepomáhají chránit a zlepšovat životní prostředí, mohla by cestě ke štěstí chybět Země, aby po ní člověk vůbec mohl jít.
1. ochraňovat: bránit poškození něčeho; chránit.
2. morálka: duševní a emoční postoj jednotlivce nebo skupiny; pocit dobrého bytí; ochota s věcmi zahýbat; smysl společného cíle.
3. vandalizmus: záměrné a zlovolné ničení veřejného nebo soukromého vlastnictví, obzvláště čehokoli, co je krásné nebo umělecké.
