Buďte kompetentní

BUĎTE KOMPETENTNÍ (35)

V době komplikovaných zařízení, rychlých strojů a dopravních prostředků závisí vlastní přežití a přežití rodiny a přátel z nemalé části na všeobecné kompetentnosti ostatních.
Ve světě obchodu, ve vědách, humanitních oborech a vládě může nekompetentnost36 ohrozit život a budoucnost několika nebo mnoha lidí.
Jsem si jistý, že vás k tomu napadne velké množství příkladů.
Člověk se odjakživa snažil řídit svůj osud. Pověry, usmiřování těch správných bohů, rituální tance před lovem – na to všechno se můžeme dívat jako na pokusy ovládnout osud, a ̇ už byly jakkoli slabé a neúčinné.
Až když se člověk naučil myslet, oceňovat znalosti a věcně a kompetentně je používat, začal ovládat své okolí. Skutečným „darem nebes“ mohl být právě potenciál být kompetentní.
Při každodenních aktivitách a činnostech si Člověk váží schopnosti a dovednosti. Hrdinové nebo sportovci jsou za ně téměř zbožňováni.
Testem skutečné kompetentnosti je konečný výsledek.
Člověk přežívá do té míry, do jaké je kompetentní. Do té míry, do jaké je nekompetentní, hyne.
Povzbuďte dosažení kompetence v čemkoli, co stojí za to. Pochvalte a odměňujte takovou schopnost, a ̇ už na ni narazíte kdekoli.
Požadujte vysokou úroveň kvality prováděné práce. Společnost je dobrá do takové míry, do jaké v ní můžete vy, vaše rodina a přátelé bezpečně žít.
Součástmi kompetence jsou pozorování, studium a praxe.

17-1. Dívejte se
Přijímejte to, co sami vidíte, ne to, co vám někdo jiný říká, že vidíte.
To, co pozorujete, je to, co vy pozorujete. Dívejte se na věci, na život a na jiné lidi přímo, ne skrz nějaké mraky předsudků, opony strachu nebo cizí výklad.
Místo abyste se s ostatními hádali, přimějte je, aby se podívali. Tím, že někoho jemně dovedete k tomu, aby se podíval, můžete nechat splasknout ty nejnestydatější lži, odhalit ta největší pokrytectví, mohou se vyřešit ty nejtěžší hádanky a může dojít k úžasným odhalením.
Když se někomu věci zdají natolik zmatené a těžké, že už to sotva může snést, a když se myšlenkami neustále točí v kruhu, nechte ho, a ̇ se na to s odstupem podívá.
To, co objeví, je obvykle velmi zřejmé, když to vidí. Potom může pokračovat a mít věci pod kontrolou. Ale to, co člověk sám nevidí a sám nepozoruje, se mu může zdát nereálné a žádné směrnice, rozkazy ani tresty ho ze zmatku nevyvedou.
Můžete člověku ukázat, kterým směrem se má podívat, a doporučit mu, aby se skutečně podíval: závěry jsou na něm. Dítě či dospělý vidí to, co on sám vidí, a to je pro něj realitou.
Skutečná kompetentnost se zakládá na vlastní schopnosti pozorovat. Člověk může být obratný a jistý pouze s touto realitou.

17-2. Učte se
Stalo se někdy, že o vás byl někdo falešně informován? Způsobilo vám to potíže?
To vám může dát představu o tom, jakou pohromu mohou falešné informace způsobit.
Také vy můžete být o někom falešně informováni.
Oddělování falešného od skutečného přináší poro- zumění.
Kolem nás existuje velké množství falešných informací. Vytváří je lidé se zlou vůlí, aby sloužili svým vlastním účelům. Některé z nich pocházejí z naprosté neznalosti skutečnosti. Mohou bránit přijetí správných informací.
Hlavní postup při učení je prověření dostupných informací a rozlišení mezi pravdivými a nepravdivými, důležitými a nedůležitými. Tak člověk dojde k závěrům, které může použít v praxi. Jestliže to dělá, je na dobré cestě ke kompetentnosti.
Zkouškou každé „pravdy“ je, zda je to pravda pro vás. Máte-li soubor informací, vyjasnili jste si v něm jakákoli nepochopená slova, podívali jste se na věc ze všech stran – a pořád se vám to nezdá pravdivé, pak to pro vás pravdivé není. Odmítněte to. A když chcete, jděte ještě o krůček dál a rozhodněte, co pro vás pravda je. Konec konců vy musíte tu věc používat nebo nepoužívat, v souladu s ní myslet nebo nemyslet. Slepé přejímání „skutečností“ nebo „pravd“ jen proto, že to bylo nařízeno, může mít neš ̇astný konec, když se někomu tyto „skutečnosti“ nebo „pravdy“ zdají být nepravdivé nebo dokonce falešné. To je cesta, která vede na smetiště nekompetentnosti.
Další část učení vyžaduje prostě učení se nazpamě ̇, například pravopis slov, matematické tabulky a vzorce nebo v jakém pořadí se mají mačkat knoflíky. Ale i při samotném učení nazpamě ̇ je potřeba vědět, k čemu věc slouží a jak a kdy se používá.
Proces učení se neskládá pouze z hromadění stále většího množství informací. Je to získávání porozumění a nacházení lepších způsobů, jak věci dělat.
Všichni, kteří mají v životě úspěch, vlastně nikdy ne- přestávají studovat a učit se. Schopný inženýr drží krok s dobou; dobrý sportovec se stále informuje o vývoji své disciplíny; každý odborník má vždy po ruce příručky a používá je.
Nový model šlehače nebo pračky, model automobilu posledních let – správné ovládání každé z těchto věcí vyžaduje trochu studia a učení. Jestliže to vynecháte, dochází v kuchyni k nehodám a na dálnici najdeme krvavé haldy šrotu.
Ten, kdo si myslí, že už se v tomto životě nemusí nic učit, je velmi arogantní. Ten, kdo nemůže odložit své předsudky a falešné informace, aby je nahradil skutečnostmi a pravdami, které by byly pro jeho vlastní život a pro životy jiných lidí užitečnější, je nebezpečně slepý.
Existují způsoby, jak studovat tak, aby se člověk skutečně něco naučil a mohl to používat. K tomu patří, krátce řečeno: učitel, který ví, o čem mluví, nebo kvalitní učebnice nebo obojí; vyjasnění všech slov, kterým člověk plně nerozumí; používání jiných materiálů o daném tématu nebo prohlédnutí si předmětu přímo na místě; vytřídění falešných informací, které člověk může mít z dřívějška, a oddělení falešného od pravého na základě toho, co je pro vás nyní pravdou. Konečným výsledkem je jistota a potenciální kompetentnost. Může to být příjemná zkušenost, která se vyplatí. Je to podobné, jako když člověk vyleze na záludnou horu a musí se přitom probojovat trnitým křovím, nakonec ale dosáhne vrcholu a získá nový pohled na celý širý svět.
Když chce nějaká civilizace přežít, musí zvyky a schop- nosti, jak studovat, podporovat na svých školách. Škola není zařízení, do kterého člověk děti strčí, aby se mu přes den nepletly pod nohama. Pro tento účel by byla příliš drahá. Není ani místem, kde by z dětí měli vyrábět papoušky. Ve škole by se děti měly naučit studovat, připravit se na setkání s realitou, naučit se zvládat ji s kompetencí a být připraveny převzít svět zítřka, svět, ve kterém budou dnešní dospělí v pokročilejším věku.
Zatvrzelý zločinec se nikdy nenaučil, jak se učit. Soudy ho zkoušejí opakovaně učit, že půjde zpátky do vězení, když to udělá znovu – většina z nich stejný zločin opět spáchá a putuje zpět do vězení. Ve skutečnosti je to kvůli zločincům, že se vydává stále více zákonů: slušný občan se drží zákonů, zločinec to podle definice nedělá: zločinci se nedokážou učit. Všechny předpisy, směrnice, potrestání a nátlak nebudou nic platné u člověka, který neví, jak se učit, a který není schopen se učit.
Charakteristikou vlády, která se stala zločineckou – jak už se někdy v historii stalo – je to, že se její vůdci nemohou učit: všechny záznamy i zdravý lidský rozum jim mohou říci, že utlačování povede ke katastrofě, ale přesto si vypořádání se s takovými lidmi vyžádalo krvavou revoluci či něco tako- vého, jako byla druhá světová válka, aby byly odstraněny osoby jako Hitler – velice neblahé události pro Lidstvo. Tito lidé se nic nenaučili. Libovali si ve falešných informacích. Odmítali všechny důkazy a pravdu. Bylo třeba se jich zbavit.
Duševně chorý jedinec se nemůže učit. Je poháněn skrytými zlými záměry, nebo je udupán do takové míry, že není schopen logicky uvažovat; fakta, pravda a realita jsou mimo jeho dosah. Je ztělesněním falešných informací. Nebude nebo nemůže skutečně vnímat nebo se učit.
Z neschopnosti nebo odmítnutí se učit vzniká velké množství osobních a sociálních problémů.
Mnozí lidé ve vašem okolí v životě sešli z cesty, protože nevědí, jak se studuje, a protože se neučí. Pravděpodobně vás napadá pár příkladů.
Když nemůžete lidi ze svého okolí přivést k tomu, aby studovali a učili se, může být vaše vlastní práce o mnoho těžší. Budete dokonce přetížení a vaše vlastní šance na přežití mohou být silně sníženy.
Je možné ostatním pomoci, aby studovali a učili se – třeba i jen tím, že jim dáváte k dispozici informace, které by měli mít. Můžete pomoci tím, že jednoduše potvrdíte, co se naučili. Můžete pomoci třeba jen oceněním každého projeveného zlepšení kompetentnosti. Když člověk chce, může udělat ještě víc: pomoci druhým – bez hádek – vytřídit falešné informace nebo jim pomoci najít a vyjasnit slova, kterým nerozuměli, pomoci jim objevit a zvládnout důvody, proč nestudují a neučí se.
Protože život je v podstatě učení se z chyb, místo toho, abyste se do někoho, kdo udělá chybu, pustili, zjistěte, jak došlo k tomu, že chyba vznikla, a podívejte se, jestli se z toho ten druhý nemůže nějak poučit.
Občas přitom zažijete překvapení: jen tím, že jste někoho dovedli k tomu, že studuje a učí se, se v životě tohoto člověka vyřeší mnoho zmatků. Jsem si jistý, že přijdete na mnoho různých způsobů. A myslím, že objevíte, že jemnější metody jsou ty nejúčinnější. Pro lidi, kteří se nemohou učit, je svět již beztak dost brutální.

17-3. C vičte se v praxi
Učení přináší ovoce, když se používá. Samozřejmě, že moudrost je možné vyhledávat pro moudrost samotnou. Je v tom dokonce určitá krása. Ale otevřeně řečeno, člověk nikdy neví, zda je moudrý nebo ne, dokud nevidí výsledky své snahy tuto moudrost použít.
Každý druh činnosti, dovednosti nebo povolání, a je to kopání příkopů, právnictví, inženýrství, vaření nebo cokoli jiného, je nakonec, a ho člověk studoval dobře nebo ne, vystaven rozhodujícímu testu: Můžu to DĚLAT? A to vyžaduje praxi.
Kaskadér, který předem netrénuje, se zraní. To platí i pro ženu v domácnosti.
Bezpečnost zdaleka není oblíbené téma. Protože se obvykle spojuje s napomenutími jako „buď opatrný“ a „jdi na to pomalu“. Člověk se tím možná cítí omezovaný. Ale je možno to vidět také jinak: je-li člověk skutečně trénovaný, disponuje takovým umem a dovedností, že nemusí „být opatrný“ nebo „na to jít pomalu“. Rychlé a bezpečné pohyby jsou možné jen s praxí.
Naše dovednost a obratnost musí dosáhnout úrovně tempa naší doby. A toho dosáhneme praxí.
Můžeme trénovat své oči, své tělo, své ruce a nohy, až budou procvičováním samy od sebe „vědět“, co mají dělat. Nemusíme už přemýšlet o tom, jak seřídit sporák nebo zaparkovat vůz – jednoduše to UDĚLÁME. Při každé činnosti je mnohé z toho, co považujeme za „talent“, ve skutečnosti jednoduše praxe.
Každý pohyb, kterým chceme něco udělat, musíme předem projít a potom provádět znovu a znovu, až ho můžeme dělat rychle a přesně, aniž bychom o tom vůbec přemýšleli – jinak si koledujeme o nehody.
Statistiky naznačují, že ti, kteří trénují nejméně, mají nejvíce nehod.
Stejný princip platí pro řemesla a povolání, která vyžadují především duševní práci. Právník, který znovu a znovu neprocvičoval postup v soudní síni, není možná dostatečně duševně pohyblivý, aby novému obratu v případu čelil dostatečně rychle, a prohrává proces. Netrénovaný nový burzovní makléř by mohl během několika minut ztratit jmění. Nezkušený obchodní zástupce, který neprocvičoval prodávání, může z nedostatečného prodeje umřít hlady. Správná odpověď je: praxe, praxe a ještě jednou praxe!
Někdy člověk zjistí, že to, co se naučil, nemůže použít. Potom buď nestudoval správně, nebo byli učitel či učebnice špatní. Přečíst si návod k použití a snažit se ho použít jsou někdy dvě zcela rozdílné věci.
Občas se stane, že člověk není při cvičení úspěšný. Potom musí knihu zahodit a začít od začátku. Tak tomu bylo v oblasti nahrávání zvuku pro filmy: kdyby se lidé drželi učebnic pro zvukaře, nezněl by záznam švitoření ptáků o nic lépe než mlhová siréna – proto není v některých filmech rozumět tomu, co herci říkají. Dobrý zvukař si musel všechno vypracovat sám, aby mohl dělat svou práci. Ale v těch samých oblastech filmového průmyslu můžeme najít pravý opak: existuje řada výborných učebnic o osvětlení: používá-li je člověk přesně, získá krásné záznamy scén.
Je politováníhodné – obzvláště v rychlé, technické spo- lečnosti – že ne všechny činnosti jsou dostatečně popsány ve srozumitelných textech. Ale to by člověka nemělo zastavit. Existují-li dobré texty, pak si jich ceňte a důkladně je prostudujte. Neexistují-li žádné, pak seberte všechny podklady, které jsou k dispozici, prostudujte je a zbytek si vypracujte sami.
Ale teorie a údaje vzkvétají jen tehdy, když jsou použí- vány, a to s praxí.
Člověk je v nebezpečí, když lidé v jeho okolí nepro- cvičují své schopnosti, dokud je skutečně nemohou DĚLAT. Existuje velký rozdíl mezi tím, být „dostačující“ a mezi profesionální dovedností a zručností. Tuto propast překlenuje praxe.
Přimějte lidi, aby se dívali, studovali, něco vypracovali a potom to udělali. A když to udělají dobře, nechte je to procvičovat a procvičovat, až to mohou dělat jako profesionálové.
V dovednosti, zručnosti a rychlosti je hodně radosti. Bez rizika je to ale možné jen s praxí. Snaha žít v „rychlém“ světě s pomalými lidmi není příliš bezpečná.

Po cestě ke štěstí
se jde nejlépe s kompetentními společníky.

(35) kompetentní: být s to dělat dobře věci, které člověk dělá; schopný; šikovný v tom, co člověk dělá; splňující požadavky vykonávané činnosti. 36. nekompetentnost: nedostatek příslušných znalostí, dovedností či schopností; nekompetentní člověk je nezkušený, neschopný, náchylný k velkým omylům či chybám. 37. praxe: opakované cvičení nebo provádění nějaké dovednosti, aby se ji člověk naučil nebo ji zdokonalil.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*